Read the Bible

¹ Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas:² Je čas rození i čas umírání, čas sázet i čas trhat;³ je čas zabíjet i čas léčit, čas bořit i čas budovat;⁴ je čas plakat i čas smát se, čas truchlit i čas poskakovat;⁵ je čas kameny rozhazovat i čas kameny sbírat, čas objímat i čas objímání zanechat;⁶ je čas hledat i čas ztrácet, čas opatrovat i čas odhazovat;⁷ je čas roztrhávat i čas sešívat, čas mlčet i čas mluvit;⁸ je čas milovat i čas nenávidět, čas boje i čas pokoje.⁹ Jaký užitek má ten, kdo pracuje, ze všeho svého pachtění?¹⁰ Viděl jsem lopotu, kterou Bůh uložil lidským synům, a tak se lopotí.

¹¹ On všechno učinil krásně a v pravý čas, lidem dal do srdce i touhu po věčnosti, jenže člověk nevystihne začátek ani konec díla, jež Bůh koná.¹² Poznal jsem, že není pro něho nic lepšího, než se radovat a konat v životě dobro.¹³ A tak je tomu s každým člověkem: to, že jí a pije a okusí při veškerém svém pachtění dobrých věcí, je dar Boží.¹⁴ Poznal jsem, že vše, co činí Bůh, zůstává navěky; nic k tomu nelze přidat ani z toho ubrat. A Bůh to učinil, aby lidé žili v bázni před ním.¹⁵ Co se děje, bylo odedávna, a co bude, i to bylo; a Bůh vyhledává, co zašlo.

¹⁶ Dále jsem pod sluncem viděl: na místě práva - svévole, na místě spravedlnosti - svévole.¹⁷ Řekl jsem si v srdci: Spravedlivého i svévolníka bude soudit Bůh, nastane čas soudu nad vším děním, nad vším, co se koná.¹⁸ Řekl jsem si v srdci: To se stane kvůli synům lidským, aby je Bůh tříbil, aby nahlédli, že je to s nimi jako se zvířaty.¹⁹ Vždyť úděl synů lidských a úděl zvířat je stejný: Jedni jako druzí umírají, jejich duch je stejný, člověk nemá žádnou přednost před zvířaty, neboť všechno pomíjí.²⁰ Vše spěje k jednomu místu, všechno vzniklo z prachu a vše se v prach navrací.²¹ Kdo ví, zda duch lidských synů stoupá vzhůru a duch zvířat sestupuje dolů k zemi?²² Shledal jsem, že není nic lepšího, než když se člověk raduje z toho, co koná, neboť to je jeho podíl. Kdo mu dá nahlédnout, co se stane po něm?