Read the Bible

¹ Nějaký Lazar z Betanie, městečka Marie a její sestry Marty, pak byl nemocný.² A [to] byla [ta] Marie, která pomazala Pána mastí a jeho nohy vytřela svými vlasy; její bratr Lazar byl nemocný.³ Ty sestry tedy poslaly k němu se slovy: "Pane, hle, [ten], kterého máš rád, je nemocný."⁴ Když [to] pak Ježíš uslyšel, řekl: "Ta nemoc není k smrti, ale pro Boží slávu, aby skrze ni byl oslaven Boží Syn."⁵ A Ježíš miloval Martu i její sestru i Lazara.⁶ Když tedy uslyšel, že [Lazar] je nemocný, zůstal ještě dva dny na místě, kde byl.⁷ Potom řekl svým učedníkům: "Pojďme znovu do Judska."⁸ Učedníci mu řekli: "Rabbi, Židé tě teď chtěli ukamenovat a [ty] tam jdeš znovu?"⁹ Ježíš odpověděl: "Nemá snad den dvanáct hodin? Kdo chodí ve dne, neklopýtá, neboť vidí světlo tohoto světa.¹⁰ Kdo ale chodí v noci, klopýtá, neboť v něm není světlo."¹¹ To pověděl a potom jim řekl: "Lazar, náš přítel, usnul, ale jdu, abych ho probudil."¹² Jeho učedníci řekli: "Pane, jestliže usnul, bude zdráv!"¹³ Ježíš [to] však řekl o jeho smrti, ale oni se domnívali, že mluví o odpočinku ve spánku.¹⁴ Tehdy jim Ježíš řekl jasně: "Lazar zemřel.¹⁵ A raduji se kvůli vám, že jsem tam nebyl, abyste uvěřili. Ale pojďme k němu."¹⁶ Tomáš zvaný Didymus tedy řekl spoluučedníkům: "Pojďme i my, abychom zemřeli s ním."

¹⁷ Když tedy Ježíš přišel, nalezl ho již čtyři dny pochovaného v hrobě.¹⁸ Betanie pak byla blízko Jeruzaléma, asi patnáct honů.¹⁹ A mnozí z Židů přišli k Martě a Marii, aby je utěšili [ve smutku] nad jejich bratrem.²⁰ Jakmile tedy Marta uslyšela, že přichází Ježíš, vyšla mu naproti, ale Marie seděla doma.²¹ Marta tedy řekla Ježíši: "Pane, kdybys tu byl, můj bratr by nezemřel.²² Ale i teď vím, že o cokoli bys Boha požádal, [to] ti Bůh dá."²³ Ježíš jí řekl: "Tvůj bratr vstane."²⁴ Marta mu řekla: "Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den."²⁵ Ježíš jí řekl: "Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby zemřel, bude žít.²⁶ A každý, kdo žije a věří ve mne, jistě nezemře navěky. Věříš tomu?"²⁷ Řekla mu: "Ano, Pane, já jsem uvěřila, že ty jsi Kristus, Boží Syn, který má přijít na svět."²⁸ A když to pověděla, odešla a tajně zavolala Marii, svou sestru, se slovy: "Mistr je tu a volá tě."²⁹ A ona, jakmile [to] uslyšela, rychle vstala a šla k němu.³⁰ Ježíš však ještě nepřišel do městečka, ale byl na tom místě, kam mu vyšla naproti Marta.³¹ Když tedy Židé, kteří byli s Marií v domě a utěšovali ji, uviděli, že rychle vstala a šla ven, šli za ní se slovy: "Jde ke hrobu, aby tam plakala."³² Jakmile tedy Marie přišla [tam], kde byl Ježíš, a spatřila ho, padla k jeho nohám a řekla mu: "Pane, kdybys tu byl, můj bratr by nezemřel."

³³ Když tedy Ježíš spatřil, jak pláče a jak pláčou Židé, kteří přišli s ní, v duchu zasténal a zarmoutil se.³⁴ Potom řekl: "Kam jste ho položili?" Řekli mu: "Pane, pojďa podívej se."³⁵ Ježíš se rozplakal.³⁶ Židé tedy řekli: "Hleďte, jak ho měl rád!"³⁷ Někteří z nich však řekli: "Nemohl snad ten, kdo otevřel oči slepého, způsobit také, aby tento [člověk] nezemřel?"³⁸ Ježíš tedy znovu sám v sobě zasténal a přišel ke hrobu. Byla [to] jeskyně a na ní ležel kámen.³⁹ Ježíš řekl: "Odvalte ten kámen." Marta, sestra toho mrtvého, mu řekla: "Pane, už zapáchá, vždyť je [v hrobě] čtvrtý den!"⁴⁰ Ježíš jí řekl: "Neřekl jsem ti, že budeš-li věřit, uvidíš Boží slávu?"⁴¹ Zvedli tedy kámen [z místa], kde byl ten mrtvý pochován. Ježíš pozvedl oči vzhůru a řekl: "Otče, děkuji ti, že jsi mě vyslyšel.⁴² Já vím, že mě vždycky slyšíš, ale řekl jsem [to] kvůli zástupu, který stojí kolem, aby uvěřili, že jsi mě poslal."⁴³ A když to řekl, zavolal mocným hlasem: "Lazare, pojď ven!"⁴⁴ A ten, který zemřel, vyšel [ven]. Měl ruce i nohy svázané plátny a jeho tvář byla ovinuta rouškou. Ježíš jim řekl: "Rozvažte ho a nechte [ho] odejít."

⁴⁵ Tehdy mnozí z těch Židů, kteří přišli k Marii a viděli, co Ježíš udělal, uvěřili v něho.⁴⁶ Někteří z nich však odešli k farizeům a řekli jim, co Ježíš udělal.⁴⁷ Velekněží a farizeové tedy shromáždili veleradu a říkali: "Co uděláme? Vždyť tento člověk dělá mnoho zázraků!⁴⁸ Jestli ho tak necháme, všichni v něho uvěří a přijdou Římané a vezmou [nám] naše místo i národ!"⁴⁹ Avšak jeden z nich, Kaifáš, který byl toho roku nejvyšším knězem, jim řekl: "Vy nic nevíte!⁵⁰ Ani nepomyslíte, že je pro nás prospěšné, aby jeden člověk zemřel za lid a ne [aby] celý tento národ zahynul."⁵¹ To však neřekl sám od sebe, ale protože byl toho roku nejvyšším knězem, prorokoval, že Ježíš má zemřít za tento národ.⁵² A nejen za tento národ, ale také aby shromáždil rozptýlené Boží děti v jedno.⁵³ Od toho dne tedy byli dohodnuti, že ho zabijí.⁵⁴ Ježíš proto už nechodil mezi Židy veřejně, ale odešel odtud do kraje blízko pouště, do města jménem Efraim, a tam pobýval se svými učedníky.⁵⁵ A byla blízko židovská Veliká noc. Mnozí z toho kraje tedy před Velikou nocí putovali vzhůru do Jeruzaléma, aby se očistili.⁵⁶ Hledali tedy Ježíše; a když stáli v chrámu, povídali si mezi sebou: "Co myslíte? Že by nepřišel na svátek?"⁵⁷ Velekněží i farizeové však vydali nařízení, že pokud by se někdo dozvěděl, kde je, má [to] oznámit, aby ho mohli zajmout.